O medu
Med rozlišujeme podle jeho původu na dva základní druhy - květový a medovicový.
- Vstupní surovina pro květový med je nektar.
- Vstupní surovina pro medovicový med je medovice.
Nektar je cukernatá tekutina, která se nachází hlavně v květech rostlin v tzv. nektariích. Funkce nektaru spočívá ve zatraktivnění květu pro hmyzí opylovatele, kteří přelétají z rostliny na rostlinu a umožňují tím jejich opylení.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vyprodukují mšice, puklice a červci a zanechávají ji na listech a jehličí.
Med je potravina sacharidové povahy a včely ho vytváří pomocí včelích enzymů právě z nektaru nebo medovice. Včely používají med jako zdroj energie pro svůj běžný provoz i pro odchov nové generace. V období, kdy příroda neposkytuje zdroje nektaru nebo medovice, včely žijí ze zásob, které si nashromáždily do pláství v době hojnosti.
Pro nektar létají nejstarší včely v úle, tzv. létavky, kterých je v úle asi jedna třetina. Nektar nosí ve svém „medném váčku“. Když létavka najde nový zdroj nektaru, pomocí včelího tanečku ukáže ostatním, kde mají nektar sbírat.
Dvě třetiny včel jsou tzv. úlové včely, které nepostupují venkovní rizika spojená se sběrem potravy, ale starají se o výchovu mladých včel, zpracování medu na úlové zásoby a péči o včelí vosk, ze kterého budují včelí příbytek.
Zpracování medu je postupný proces. Nektar má poměrně dost vysoký obsah vody a některé nektary i dost vysoký obsah složitých cukrů. Úlové včely si nektar začnou předávat mezi sebou a speciálním pohybem sosáku začnou nektar vysušovat. Při předávání obohacují budoucí med o enzymy, z nichž nejdůležitější je enzym invertáza, který rozštěpí složité cukry na jednoduché. Jednoduché cukry jsou již snadno vstřebatelné a tudíž pro včely i využitelné. Z větší části zpracovaný nektar uloží úlové včely do včelích buněk, které mají tvar šestihranu. Tam med zraje a včely jej čas od času dosušují pomocí sosáku.
Pokud vlhkost medu klesne pod 20 % vody, přistoupí včely k víčkování včelí buňky. Víčko je z včelího vosku a chrání již „suchý“ med od přijímání vzdušné úlové vlhkosti. Jakmile je včelí rámek plný medu a celý zavíčkován, přistoupí včelař k medobraní.
Včelař omete včely z rámku, pomocí odvíčkovací vidličky nebo teplého nože odstraní víčka a vloží do zařízení, které funguje na principu odstředivé síly – do medometu. Medomet lze přirovnat k centrifuze. Skládá se z kazet na včelí rámky a kulatého bubnu, ve kterém jsou tyto kazety umístěny. Když se kazety s rámky roztočí, začne na med v buňkách působit odstředivá síla a med vyteče na stěnu medometu. Med pak steče do připravené nádoby, kde ho necháme po dva dny vyčeřit. Čeřením vyplavou na povrch zbytky včelího vosku, pylová zrna a vzduchové bubliny, které jsou lehčí než med. Poté můžeme přistoupit k naplnění sladkého medu do sklenic.
